Cityscape

“Toto město, které nevymizí z paměti, je jako holá konstrukce nebo mřížka, do jejích políček si každý může rozmístit věci, které si chce zapamatovat: jména slavných osobností, ctnosti, čísla, třídění rostlinstva a minerálů, data bitev, konstelace hvězd, části řeči. Mezi každým bodem itineráře si pak může stanovit vztah podobnosti nebo kontrastu, který mu umožní okamžitě si je vybavit z paměti.”

Italo Calvino: Neviditelná města



Poutnice územím prořezávaným mřížkami měst.

Sinusoida plochy rozvlní lidskou danost.

Moment střetu však nechává aktéry netečnými k události setkání.

Chirurgický řez útočí na podstatu věcí.


Barokní klenba Valtické galerie Korek - nápadně podobná zvlněné linii středoevropského milieu - hostí devět závěsných objektů. Jejich strohost a pravidelné rozmístění zde stojí jako symbol pro město Kassel, kde autorka Darina Molatová trávila poslední měsíce v rámci svého studijního pobytu. V tradici výkladu snů vystupuje dům jako symbol pro tělo. Dům uvnitř těla a tělo v domě jsou zároveň motivem, který v práci Dariny Molatové nenápadně avšak periodicky vyplouvá na povrch. A tak přesto, že výstava Vnímat krajinu hovoří především o momentu tichého setkání města a krajiny, může se divák proplétat mezi kartonovými objekty podobně jako se v přeplněné ulici cizího města proplétá cestovatel množstvím těl.

Precizní soustředěné zkoumání a systematické pojmenování jsou první slova, která mi vyvstávájí v mysli, když pozoruji prostorové práce sochařky Dariny Molatové. Jako by jí provázela fascinace ze setkání nesouměrného organického s chladem tvarové dokonalosti (I Am Enough, 2022). Promýšlím nezpochybnitelnou brutalita aktu v klidné hladině bílé sádry penetrované ostrými rezavými dráty (Časová linie katastrofy, 2024). V těchto sochách se ukrývá něco, co se zdráhá vyslovení, co uniká skalpelům pohledů a úporná snaha o pojmenování vyzdvihuje limitní událost jazyka, který (ne)ovládáme.

text Erika Velická, 2024
photo Pavel Kytner, 2024