The Time Line of The Disaster

Nejednou jsem slyšela z úst mně blízkých, že „celý život něco buduješ, za okamžik o to přijdeš a do konce života to pak dáváš dohromady“. Tento pocit prožívám na vlastní kůži, když procházím svou rodnou vesnicí, kterou před pár lety zničilo tornádo. I po několika letech je rána stále čerstvá a pálí. Jak se s podobným pocitem vypořádávali obyvatelé Skopje, jež zasáhla katastrofa mnohem rozsáhlejší? Ve svém díle zpracovávám průběh přírodní katastrofy a její časovost z pohledu člověka katastrofou postiženého. Pro dílo jsem zvolila měřítko modelu, díváme se tak na dílo z nadhledu a získáváme odstup od události. Dílo kontinuálně mapuje proměny. Při vstupu se nacházíme v části, kde člověk buduje, tvoří a staví. Tento plynulý rozvoj je nečekaně přerušen velmi silným zásahem. Člověk ztrácí pevnou půdu pod nohama, hroutí se mu svět. Zbylé dvě třetiny časové linie zabírá snaha opět nastolit původní řád a přirozený běh událostí. První kroky jsou velmi rychlé a dobře viditelné. Je potřeba vše vyklidit, očistit a začít znovu budovat. Čím víc se člověk blíží k původnímu řádu, tím déle trvá každý další krok. Časem přicházíte na to, že není šance vrátit vše do původního stavu. Stále něco chybí, dílo je neúplné a strádá. Trauma přetrvává.

text Darina Molatová, 2024
photo © AVU / R. Dětinský, 2024